Je ochrana dětí věcí veřejnou?

Jedu vlakem z Prahy do Žiliny a zadávám do vyhledávače heslo „ochrana dětí – věc veřejná“, které jsem viděl v Praze na billboardu a vůbec se s ním nemohu ztotožnit. Vyhledávání se rozběhlo, vyhlížím zatím oknem, právě projíždíme obcí Bezpráví…

Vyskakuje stránka oznámit.com na níž nacházím jednoduchý návod jak oznámit podezření na týrání dítěte. Pracovník „oznam to“ předá podle uvedeného vysvětlení oznámení „policii ČR nebo Odboru sociální péče a ochrany dětí“.

Tato nejasnost, kdo je za ochranu dětí zodpovědný, je příznačná. Rodiče mají vůči dětem povinnost výživy a výchovy, mají povinnosti, ale jaké mají práva? Vždyť, ochrana jejich dětí, je věcí veřejnou, ne tedy jen věcí rodičů. A kdo zde má zásadní rozhodující slovo, rodič nebo „veřejnost“? To je zatím velmi nejasné. … „Bezpráví“?

Ano zachránit týrané dítě je jistě povinností každého, a proto je i věcí veřejnou, věcí, o niž se mají starat státní úřady, a stát na tyto výkony má policii.

Ale co dítě netýrané? Co normální rodiny, kde rodiče své povinnosti plní, kde jsou děti chráněny právě svými rodiči? Tak je tomu přeci ve většině případů. I zde platí, že je věcí „veřejnosti“, kohokoliv, do výchovy rodičů zasahovat? Je-li něco věcí veřejnou, pak to přeci znamená, že do toho může zasahovat každý občan! Každý občan má právo mluvit do zákonů, do práce veřejné správy, do činnosti veřejných institucí, médií, policie, dopravního podniku apod.

Má ale každý občan také právo mluvit do toho jakým způsobem, před čím a před kým chrání rodič své dítě!? Pokud ano, pak by tato veřejnost měla ve vztahu k dítěti převzít také všechny povinnosti. Ovšem zplodit, porodit a milovat své dítě, to asi „veřejnost“ nesvede, na to Bohu díky bude toho rodiče přeci jen vždycky potřebovat.

s.v.